O nás
Novinky
Fotogalerie
Videa
Diskografie
Hudební ukázky
Repertoár
a programové varianty
Napsali o nás
Kontakt
TOPlist
TOPlist

JANÁČKOVO TRIO ZAHÁJILO SVŮJ VLASTNÍ CYKLUS

Miloš Pokora, Hudební rozhledy 2008, č.6

Mladé Janáčkovo trio vystupuje ve složení klavíristky Markéty Janáčkové, houslistky Heleny Jiříkovské a violoncellisty Marka Nováka teprve šestý rok, a přesto už má za sebou natolik bohatou koncertní dráhu, kterou by se mohly pyšnit mnohem starší soubory. Tak například nedávno vystupovalo na veletrhu v Cannes v rámci cyklu Talent Only, v květnu uvádí do světa na Janáčkově máji Gemrotovy Variace na Janáčkovo téma a v květnu se také chystá do Kanady. Navíc své koncerty umí zhodnotit vynalézavou dramaturgií, jak o tom svědčil i večer v kostele sv. Vavřince (18.3.), jímž Janáčkovo trio zahajovalo s podporou pojišťovny Allianz a Nadace Leoše Janáčka nový cyklus komorních koncertů, který samo pořádá. V úvodu večera dostal prostor symbolicky Janáček. Ranou Janáčkovu Dumku pro housle a klavír, ve svém výrazu zajímavě konstantní (jako „ nekonečně“ splývavý proud táhlé kantilény) podala Helena Jiříkovská v přirozeně uvolněném frázování – zvláště hluboké tóny houslí jí zněly v uhrančivě zvolněném tempu velmi sugestivně, zatímco Markéta Janáčková vzorně „čitelně“ rozkrývala sice raně janáčkovský, ale už zajímavě zhuštěný harmonický náboj této hudby. Drobné výhrady by se daly vznést pouze k absenci vysloveně subtilních dynamických ploch, což bylo zřejmě způsobeno teprve postupným seznamováním instrumentalistek s přezvučenou akustikou malé kamenné kapličky. Již typicky janáčkovské Allegro pro housle a klavír, které autor v jedné době zamýšlel jako 4. větu své houslové sonáty, mělo v podání obou členek Janáčkova tria nádherný tah až k závěrečné gradaci ve vysokých polohách houslí, zatímco cellistou Markem Novákem brilantně nastudované Presto pro violoncello a klavír už znělo v sousedství obou předešlých skladem spíš jako kompoziční drobnost. Jako soudobé repertoárové číslo, které patří neodlučitelně k programu snad každého vystoupení Janáčkova tria, si soubor vybral Gemrotovo Klavírní trio z roku 2000 – jednověté sevřené, navzdory prudkým kontrastům (plástev flažoletů bezprostředně po razantně rozohněném úvodu apod.) a přesvědčivou zastřešující gradací a hlavně pozoruhodně zvukově vynalézavé, dávající prostor všem nástrojům až na doraz (je zajímavé, že i klavír zde může v některých partiích hrát v krajní robusní dynamice, aniž by to ostatní hlasy stínilo). Janáčkovo trio se této hudby zhostilo způsobem, v němž se prolínala mocná exprese s výše zmíněnou vynalézavou zvukovostí a napětím vyzařujícím ze zhuštěného chromatického náboje (sekvence), zprostředkovaného ve spolupráci s klavíristkou vzácně „čitelným“ rozkrytím obou smyčcových linek. Ve 2. fázi jako by se rozohněný proud hudby na chvíli doslova zastavil, aby mohl přejít do zcela jiného výrazového světa v podobě jakéhosi meditačního motorismu klavíru, podpíraného pizzicato. Vzrušující bylo poslouchat i zvonivé mezihry klavíru ve vysokých polohách a dynamicky vypjatou gradaci po na doraz rozvířené prováděcí partii.
O tom, že Dvořákovo Klavírní trio B dur patří k repertoárovým dominantám souboru, nás přesvědčovala především nápadně promyšlené stavebnost této na závěr večera zařazené interpretační kreace. Pravda, jednotlivé nástrojové linky samy o sobě k nám v dané akustice (zvláště v akordických partiích) promlouvaly v trochu syrovém zvuku, výrazově však spolu ladily báječně. Z nejpozoruhodnějších momentů vstupní věty bych připomenul zejména mocně akcentovaný díl (houslistka) hned po úvodní partii 1. věty, citlivé decrescendo klavíru, nádherný klid, s jakým hrál cellista dlouhé stojaté tóny, podpírající harmonii, a procítěně vystižený náboj sekvenčních partií. Ve 2. větě mě ve stísněném akustickém prostoru trochu zaskočil až příliš robusní vstup klavíru, ostře kontrastující s něžným „pokračováním „ smyčců, drobný otazník vyvolával i potlačený kontrapunktický protihlas cella vůči melodické linii houslí ve vysoké poloze, přesto bylo znát, že se hráči snaží o vskutku co nejdetailnější rozkrytí celé věty, s koncentrací na každou frázi. Allegro scherzando vyznělo triu brilantně, ve správně „klasicistním“ přístupu k hravým figuračním partiím (klavír), v jednom okamžiku s přímo blaženým melodickým návalem cella a citlivým decrescendem klavíru před pianissimovou partií smyčců po na doraz rozvířeném prováděcím díle. Zvukově plnokrevně a temperamentně hrané finále pak vyústilo ke skutečné strhující gradaci. Shrnuto – imponující provedení, dobře jsem si představil, jak skvěle by znělo ve větším koncertním sále.